Historie obce Lubník do roku 2000

Lesnatá krajina Lanškrounské kotliny, ležící na rozmezí Čech a Moravy, stranou významných obchodních cest, byla zřejmě příčinou poměrně pozdního osídlování tohoto území. Teprve ve 13. století sem dospěla kolonizace, prováděná z vůle českých králů.

Obec Lubník, dříve Lussdorf, patří mezi malé vesnice regionu Lanškrounsko. Původní německý název obce byl Ludwigsdorf (Ludvíkova vesnice, latinsky Ludovici villa), Luß bylo zkrácenina od Ludwig., název obce je odvozen od původního jméno ve tvaru "Lutwici uilla" obsahuje v sobě jméno lokátora Ludvíka, který se na založení vsi podílel". Zdroj: Znaky, vlajky, pečeti a právní vývoj obcí okresu Ústí nad Orlicí, autor. Jan F. Křivohlávek, vydáno OFTIS Ústí nad Orlicí 2005, str.196. Obec historicky patřila na Moravu. Tuto skutečnost do dnešních dnů potvrzuje hraniční kámen na okraji lesa, vyznačující původní zemskou hranici.

První zmínka o obci je z roku 1267, kdy Boreš z Riesenburgu založil pro spásu duše své, svých předků a manželky klášter „Mariina Koruna“ a daroval mu mimo jiné i pozemky v obci Lusst, což je ztotožňováno s dnešním Lubníkem. Zcela jisté písemné doklady o obci se dochovaly až z poloviny 14. století v souvislosti se vznikem litomyšlského biskupství, založeného roku 1344. Do nově vzniklé diecéze byla tehdy předána i část území šumperského děkanátu, mezi jinými místy i Lubník, v němž je uváděn kostel Sv. Petra a Pavla. V té době náležel Lubník pánům z Otaslavic, držitelům hradu Brníčko. Poté Lubník vystřídal mnoho majitelů. Roku 1519 byl Lubník definitivně přičleněn k panství Zábřeh, když jej získal Ladislav z Boskovic. Součástí tohoto panství byla obec až do konce feudalismu. V roce 1622 koupil zábřežské panství včetně Lubníka a také sousední lanškrounské panství Karel z Lichtenštejna, a tak se obec nadlouho dostala do správy knížat z rodu Lichtenštejnů.

Samostatná fara v Lubníku zanikla pravděpodobně v době husitských válek, stejně jako litomyšlské biskupství, a tak byla obec opět součástí olomoucké diecéze. V 16. století byla vesnice přifařena k Tatenici, a tak to zůstalo i v následujících stoletích. Teprve v roce 1850 zde byla zřízena lokalie a o 7 let později se vesnice stala znovu sídlem samostatné farnosti. Zdejší starý dřevěný kostel byl v roce 1832 stržen a na jeho místě byl v letech 1832 – 1835 postaven kamenný kostel v empírovém slohu. Starý hřbitov, který se odnepaměti rozkládal v jeho okolí, přestal začátkem 20. století dostačovat. V roce 1910 byl proto zřízen hřbitov nový, který slouží dosud.

V letech 1925-26 byla obec Lubník elektrifikována.

V té době (podle sčítání z roku 1930) žila v obci jen velmi nepočetná česká menšina. Také v předchozích staletích převažovalo v Lubníku německé obyvatelstvo, kolem roku 1670 prý obec čítala 31 německých usedlíků a 4 české. V roce 1834 měl Lubník 91 domů s 583 obyvateli.

Na sklonku 19. a začátkem 20. století vyvíjelo v Lubníku činnost několik spolků. Po velkém požáru v obci byl v roce 1889 založen spolek dobrovolných hasičů. O dva roky později vznikl spořitelní a záložní spolek, v němž se sdružovali i členové ze sousední Sázavy a Žichlínku. Finanční prostředky záložny nesloužily jen k dalším půjčkám, ale i k nákupu zemědělských strojů, které mohli členové spolku využívat.

Dále v obci působil německý spolek (Bund der Deutschen), spolek německé mládeže (Bund der Deutschen Landjugend) a německá tělocvičná jednota (DKV).

Události roku 1945 přinesly veliký zlom v historii obce Lubník a širokého okolí.

Původní obyvatelé německé národnosti byli vysídleni a do vesnice začali přicházet noví obyvatelé. Jednalo se převážně o mladé lidi, kteří postupně osídlovali zemědělské usedlosti a ostatní domy. Ke každé usedlosti byly přiděleny zemědělské pozemky. Převážná část nových obyvatel tedy pracovala v zemědělství.

V obci se začal rozvíjet bohatý kulturní a společenský život – pořádaly se zábavy, plesy, hrálo se ochotnické divadlo. Byl ustaven nový požárnický sbor, založena tělovýchovná jednota Sokol a Československý svaz mládeže.

Po třech letech od konce války přišel rok 1948. Následkem únorových událostí došlo ke změně politických poměrů v celém státě. Mimo jiné byl také zahájen proces kolektivizace zemědělství. Na jaře roku 1950 bylo v Lubníku založeno Jednotné zemědělské družstvo.

Zpočátku mělo družstvo ustájen dobytek v usedlostech svých členů. V letech 1958-60 si však družstvo vybudovalo vlastní nový kravín a tím zahájilo výstavbu hospodářského střediska v Lubníku. Nyní je v nově zrekonstruovaných budovách ustájeno 400 kusů krav.

V první polovině 70. let dvacátého století se začala zemědělská družstva z okolních obcí slučovat – týkalo se to i JZD Lubník. Tím vznikl jeden velký hospodářský celek – dnešní Zemědělsko-obchodní družstvo Žichlínek, které hospodaří celkem na 7200 ha zemědělské půdy v katastru celkem 26 obcí.

Jednou z prvních akcí v Lubníku po roce 1945 byla regulace zanešeného koryta Lubnického potoka. Práci při úpravě koryta prováděli obyvatelé Lubníka ručně, bez použití mechanizace.

Počátkem 60. let byla přeložena silnice před budovou školy. Nově projektované komunikaci musela ustoupit budova fary z roku 1857, která stála naproti kostelu.

Ve stejné době bylo přistavěno křídlo k budově bývalé záložny (skladiště) a byla v něm zřízena mateřská školka.

Následně bylo v Lubníku instalováno nové veřejné osvětlení.

Na přelomu 70. a 80. let byl v obci vybudován vodovod – jak bylo tehdy obvyklé, jednalo se o svépomocnou akci místních obyvatel.pomník...

V roce 1979 byla zahájena přestavba bývalé garáže JZD na hasičskou zbrojnici. Také zde práce provedli sami členové hasičského sboru. Zbrojnice jim slouží do dnešních dnů. Stará zbrojnice byla v roce 1987 odprodána majiteli sousedního domu, který zchátralou věž zboural a zbývající část budovy opravil.

Koncem 80. let byl na místním hřišti vybudován členy Tělovýchovné jednoty Sokol nový tenisový kurt, za finančního přispění obce a ZOD Žichlínek.

V 70. a 80. letech bylo v Lubníku postaveno mnoho nových rodinných domků a proběhla celá řada rekonstrukcí původních nemovitostí.

V této době byl dále založen park v sousedství kostela, vybudovány chodníky podél silnice a opraveny místní komunikace.

V roce 1997 byla obec plynofikována. Tím se zvýšil komfort bydlení i kvalita životního prostředí – máme teď i v topné sezóně čisté ovzduší.